Rozbor: Těžká hodina

Po nějaké době tu jsem s dalším knižním rozborem... máme ve škole nějak ve zvyku dělat spíš rozbory jednotlivých básní než knih jako celku, natož s básnickými sbírkami... a že mi tohle dalo zabrat. Po spoustách hodinách úprav jsem to dala do téhle podoby, se kterou jsem nakonec docela spokojená, a je to asi můj nejrozebranější rozbor :D Takže to opět dávám sem, kdyby se to někomu hodilo. :)

Trochu jsem tedy upravila formu rozborů podle toho, jak to děláme ve škole, tak snad to teď bude přehlednější.

VRSTVA TEMATICKÁ

Literární druh: lyrika; sociální balady, proletářská a milostná poezie

Idea: život společnosti ve dvacátých letech 20. století, snaha o vylepšení života

Téma, obsah: jde o jednu z nejvýznamnějších básnických sbírek proletářské poezie. Je zde patrná autorova proměna z chlapce na muže, mizí jeho idylický pohled na svět a vidí zkaženost společnosti, sociální nespravedlnost, které by rád zabránil. Převažují milostné básně, na jejichž pozadí se vyskytují sociální problémy.

·        Proletářská poezie – český literární směr 20. století, sní o přeměně světa a zabývá se především dělnickou vrstvou obyvatelstva. Typické znaky jsou nenávist k válce a touha po spravedlivém světě, jsou optimističtí k budoucnosti a pesimističtí k současnosti. Kromě J. Wolkera byli významnými představiteli S. K. Neumann nebo J. Seifert.

·        Sociální balada – ucelují se v průběhu 19. století. Na rozdíl od klasických balad tu nejsou žádné nadpřirozené prvky a zlem je tu nespravedlivý život ve společnosti, často reaguje na válku. U nás jsou známí J. Neruda a J. Vrchlický, z dvacátého století převážně P. Bezruč, J. Wolker a F. Gellner.

§  Erbenovy balady – člověk se zlu nikdy neubrání

§  Wolkerovy balady – zlu se ubránit dá

Formální členění: strofy, u každé básně se různí (viz rozbory níže)

Druh verše: povětšinou střídavý nebo sdružený (viz rozbory níže)

Těžká hodina

VT:      lit. druh – lyrika, intimní báseň

            idea – dospívání, ztráta iluzí a spatření skutečného světa

         téma – přechod z chlapce na muže, přičemž lyrický subjekt je na hranici mezi oběma světy, Wolker tu poukazuje na ztrátu chlapeckých snů a tvrdý příchod muže do reálného života. Popisuje život člověka, jak se narodí plný ideálů, ale v dospělosti mu spadnou růžové brýle a musí pracovat, aby se uživil.

            formální členění – 5 strof, nepravidelný počet veršů (3, 6, 10, 10, 3)

            druh rýmu – nepravidelný – většinou sdružený (AABB), začátek a konec volný

VJ:       metafora – chlapecké srdce mi zemřelo a sám je v rakvi vynáším

            apostrofa – Milenčin dopise, lampo, kniho kamarádova

            inverze – které mi v prsou se roditi počíná

VK:      gradace – stupňuje od svých mládeneckých tužeb po život dospělého dělníka

Balada o nenarozeném dítěti

VT:      lit. druh – lyricko-epická balada, sociální balada

            idea – mizernost sociálního života

       téma – Wolker popisuje lásku mezi mladých párem skrze jejich nenarozené dítě, které si nemohou z finančních i sociálních důvodů dovolit.

            formální členění – 22 strof, nepravidelný počet veršů

            druh rýmu – převážně pravidelný sdružený (AABB), občas končí strofu slovem bez rýmu

VJ:       personifikace – kde voda běží a běží

            epifora – tělo své z krve a života/své srdce z krve a života

            přirovnání – aby nám neshořely nebo neodletěly jako ptáci ohniváci

VK:      gradace – graduje řečnickou otázkou na konci balady

Mirogoj

VT:      lit. druh – lyrika, báseň (antimilitaristická)

            idea – zbytečnost smrti ve válce

           téma – lyrický subjekt stojí na záhřebském hřbitově, kde je spousta padlých z války, vzpomíná na ni a lituje všechny padlé

            formální členění – 3 strofy

            druh rýmu – střídavý (ABAB)

VJ:       personifikace – nad nimiž jména zvadla

            inverze – z očí se sloupla mi jižní sladká zem

            anafora – a každý mrtvý se přitiskl ke mně/a každý mrtvý se ptal

VK:      pointování – završuje báseň slibem, že na padlé ve válce nikdy nezapomene a nesmí být zapomenuto

VRSTVA JAZYKOVÁ

Wolker užívá takzvané metaforické proměny à báseň většinou začíná představou určité skutečnosti, pomocí proměny se ukáže pravda a ukazuje tu „pravou, reálnou“ skutečnost.

Převážně jde o spisovný jazyk. 

VRSTVA KOMPOZIČNÍ

Kontrast – neustále porovnává život střední, vyšší a nižší vrstvy, bídu a bohatství a také nezkaženou přírodu a město.

Gradace – téměř v každé básni stupňuje problémy, o nichž píše.

Jiří Wolker

Celým jménem Jiří Karel Wolker se narodil 29. 3. 1900 v Prostějově. Vystudoval tu gymnázium a dále se zaměřil na práva. Umělecké sklony u něj byly odmala podporovány a byl členem Literární skupiny a Devětsilu.

Při studiích v Praze se u něj objevila tuberkulóza, které se již nezbavil. Ve věku 24 let na ni umírá. Je považován za hlavního představitele proletářské poezie.

Dílo (poezie, próza, drama):

• Host do domu (1921) – první básnická sbírka, poválečná symbolika
• Svatý kopeček (1921)
• Těžká hodina (1922) – vyzrání autora, přední dílo proletářské poezie
• Mladistvé práce všem – vyšlo posmrtně 1954

• Polární záře (1922), román
• Povídky a pohádky – posmrtně 1925

• Tři hry (1923) – Nemocnice, Hrob, Nejvyšší oběť

Můj subjektivní názor:

Poezii mám ráda, takže Wolker byl pro mě k maturitě jasná volba. Užívá spoustu metafor, čímž si mou náklonnost získává ještě víc, zkrátka když mají básně vyšší poselství, hned se to čte líp... ten odpor k válce z toho ční na míle daleko. Pokud vám poezie nevadí, nad Těžkou hodinou bych popřemýšlela. :)