Recenze: Sukuba | Trápení

Počet stran: 320
Série: Sukuba, 1
Překlad: Katrin Chýlová
Nakladatelství: Domino, 2011
Originální název: Succubus Blues
Hodnocení Goodreads: 3.95 (z 45 331 hodnocení)
Anotace:

Sukuba je nadpřirozená bytost, která smí po libosti měnit podobu a jediným jejím úkolem je svádět. Zní to tak lákavě! Dívka může být, kým chce, její šatník je nevyčerpatelný a smrtelní muži by udělali cokoli pro její pouhý dotek. No, vlastně za to platí svou duší, ale proč zacházet do přílišných podrobností?

Avšak život Georginy Kincaidové, sukuby ze Seattlu, není ani zdaleka tak exotický. Pracuje v knihkupectví a její šéf je poměrně nesnesitelný uťáplý chlap. Nesmrtelní přátelé si z ní nepřestávají dělat legraci kvůli jedné její dávné proměně. A nejhorší ze všeho je to, že si nemůže vyjít na rande, aniž by z dotyčného muže nevysála život. Ona by přitom dala všechno na světě za to, kdyby se směla dotknout slavného a neodolatelně krásného spisovatele Setha Mortensena!

Snění o Sethovi však bude muset počkat, protože ve světě nadpřirozených bytostí se začíná dít cosi podivného… a velmi nebezpečného. Georgina se proti vlastní vůli stává aktérkou souboje mezi dobrem a zlem…

Protože re-readingy rozhodně nejsou věc k zahození a Richelle Mead už stoprocentně ne, rozhodla jsem se vrhnout na její další sérii, kdy jsem kdysi vydržela pouze u prvního dílu. A protože se mi teď chce pokračovat, musela jsem si obnovit úplný začátek. Na znovupřečtení Sukuby jsem se docela těšila. Jak to dopadlo?

Někteří lidé příběhy píšou a jiní je žijí.

Stejně jako poprvé VA jsem tohle četla, když mi bylo třináct. Docela se mi to líbilo, ale určité scény mi na mé třináctileté já přišly až moc Fifty Shades. Teď jsem na ně zvyklá, ale zas mě zklamal zbytek. Tak si říkám, pro koho je to vlastně určené. :D

Nadpřirozených bytostí je hafo. Dělí se na ty dobré a na ty zlé. O existenci andělů, démonů a podobných stvoření ostatně nemůže být pochyb - i sukub. Dcery Lilithiny, které se živí energií z mužů. Jednou z nich je i hlavní hrdinka Georgina, která se jí stala tak trochu nechtěně.

Jak jsem už zmínila, na re-reading jsem se těšila. Právě kvůli těm scénám, že už bych je mohla skousnout, a vůbec prostě Richelle miluju (teď měla narozeniny, mimochodem). A ano - její styl je tu znát. Docela dost. Konce kapitol, chování určitých postav a předvídání dopředu. Nevím, co napsala dřív, jestli Sukubu, nebo VA, a nechce se mi to dohledávat, ale: Georgina a Rose si jsou místy strašně podobné (Rose z jedničky). Což je krásný, když se autor nemůže odprostit od jednoho typu charakteru, jenže Rose bylo sedmnáct. Georgina má za sebou celá staletí a zkušenosti s moudrostí by snad už nabrat mohla, ne?

Jak poznáš, že démon lže? Pohybuje rty.

Nu což. Jako takhle se mi s Georginou příběhem putovalo dobře. Hláškami jen sršela, že jsem se skutečně dost nasmála, ale jak říkám výše, je to prostě škoda. Párkrát jsem vážně vrtěla hlavou nad tím, proč prostě nepřemýšlí trochu víc, nebo proč zase tak blbne, ale jinak se to dalo.
Podstatnou roli tu má oblíbený spisovatel Seth Mortensen. A řeknu vám, s těmi jeho návyky a asocialitou mi tak připomněl sebe, až jsem se skutečně lekla :D Je to skvělá postava, když si na něj zvyknete. Nelíbil se mi na začátku, kdy jeho vztah s Georginou a jejich otevřenost byla až moc velká, což mi na to, že se teprve poznali, moc nesedlo, ale pak to bylo super. Jeho hlášky jsou taky k nezaplacení.
Čímž se dostávám k dalším dvěma mužům, kteří hláškami jen srší. Anděl Carter a vampýr Cody. Teď si tak říkám, že je docela nefér je tu takhle vypisovat, když je to Richelle a u ní jsou vtipní prostě všichni, ale věřte, že u těchto postav je toho nejvíc. Codyho miluju. Doufám, že mi ho do konce nezabije.


Jak říkám, netuším, jestli to náhodou nepatří mezi její začátky, ale dost se na tom pozná, jak píše. Jak je na to člověk zvyklý, strašně jednoduše odhadne, kdo je pravým pachatelem a taky co se za chvilku stane, protože tak ta autorka prostě píše a jinak to najednou neudělá. Místy to byla škoda, ale zas víte co, ten pocit k nezaplacení, když se ujistíte, že váš tip byl správný, taky není k zahození.

„Pamatuješ si tu scénu ze Skleněného domu? Jak O'Neill doprovází domů tu servírku?" „Ehm, tu scénu jsem napsal."

Celkově tedy zůstávám na stejném hodnocení jako před třemi roky. Tři hvězdičky jsou podle mě naprostý ideál - je to prostě průměr. Sukuba je skvělé čtení, pokud se chcete zasmát a odreagovat, ale nic víc. Čte se to jedna báseň, za chvilku to máte za sebou. Vím teda, že to tady povětšinu času tak nějak hejtuju, ale je to dobré. Stejně jako svět dhampýrů a Morojů ve VA, tak i tady autorka vytvořila svět dobra a zla, na což se kouká fakt nádherně. A pak ty hlášky, že jo.

Znáte spisovatele nebo klidně nespisovatele jako Seth? :D A co se týče vrchních, Jerome, nebo Carter? :)