Recenze: Šepotání | Když v Říši divů není Jack ani Bellatrix

Počet stran: 416
Série: Šepotání, 1
Překlad: Magdaléna Stárková
Nakladatelství: CooBoo, 2015
Originální název: Splintered
Hodnocení Goodreads: 3.97 (z 37 722 hodnocení)
Anotace:

Alyssa slyší šepotání květin a hmyzu, je to dar, který připravil o rozum už její matku. Pocházejí totiž z rodiny Alice Liddelové, lépe známé coby Alenky z říše divů, skutečné inspirace Lewise Carrolla, podle níž stvořil svůj proslulý fantaskní svět. 

Když se matčin stav zhorší, nemůže Alyssa už svoje dědictví dál popírat a zjistí, že na těch fascinujících pohádkách, které zná z dětství, je pravdy víc, než by se mohlo zdát. Vydá se na útěk, který zavinila už kdysi dávno právě Alice. Trhlinou v zrcadle se dostane do Říše divů, jež je mnohem ponuřejší, než jak ji zná z knížek, a stáhne s sebou i svého nejlepšího kamaráda a tajnou lásku Zacha. Na druhé straně už na ně čeká podezřelý, ale svůdný Morpheus a provází je při jejich hledání. Ale dá se mu opravdu věřit?

Alenka v Říši divů už je příběh, který patří mezi ty, co získali několik zpracování. Ať už znáte blonďatou holčičku z Disneyovky, nebo jste četli originál od Carrolla či dokonce přelouskali Alici v Zombielandu, přichází Šepotání. Kdy hlavní hrdinka není Alenka, ale její příbuzná.

Na Šepotání jsem se těšila už od první zmínky o vydání. Mělo to luxusní obálku, jednu dobu o tom všichni mluvili a já to prostě chtěla taky. Bůhví proč jsem se k tomu dostala až teď - a jsem nadšená.

Přiznám se hned na začátku. Všechno to, co jsem vyčetla nad perexem, mi je jedna velká neznámá. Fakt. Nikdy jsem Alenku nečetla ani neviděla, ať už ty staré, nebo právě tu s Johnnym Deppem a Helenou Bonham Carter. Zhruba vím, o co tam jde, ale předlohu dopodrobna neznám. A možná to bylo dobře, vzhledem k tomu, co všechno se tam dělo.

Dostáváme se do života Alyssy Gardnerové, která brzy maturuje. Jako každá jiná YA hrdinka rozhodně není normální. Slyší šepot hmyzu a rostlin. Kvůli tomu je její máma zavřená na psychině a Alyssa se z toho taky brzo zblázní. Krom toho je zamilovaná do svého nejlepšího kamaráda. YA kniha jak vyšitá.

Co se týče hlavní hrdinky, měla jsem ji ráda. To u mě až takový problém není, ale Alyssa byla vážně zajímavá. Dost dlouho jsem se jí nedokázala dostat pod kůži a kolikrát jsem ani nedokázala předvídat, co udělá - ale v tom dobrém slova smyslu, ne že by autorka pořád měnila její charakter. Strašně se mi líbilo pozorovat na ní efekty Říše divů. I to, jak všechno snášela - juch.

Pak je tu samozřejmě milostný trojúhelník. Zachary Holt, zvaný Zach, v originále Jeb. Nevím, jestli to je fakt tak blbý jméno, že se muselo přeložit - na něco, co zní úplně jinak - a trochu mě to štve, navíc jsem to odhalila asi před pěti minutami, ale je fakt, že Zach se mi líbí taky víc. Je to postava, kterou jsem zezačátku chtěla pořádně prolískat, a místy ke konci taky, ale mám ho ráda. Dost.

A druhým osudovým mužem je Morfeus. Už jen to jméno prozrazuje, že pochází z Říše divů. To je taky dost zajímavý maník, co se týče charakteru, a pokud jsem nevěděla, co čekat od Alyssy, od něj už tuplem ne. Všechno to bylo tak zamotané, že jsem nedokázala odhadnout, co myslí vážně a kdy kecá. Dokonalá postava. Vážně.

Děj je zajímavý a chytlavý už od začátku. Nevím, jak to mají ostatní, ale já měla strašnou tendenci ztrácet se v ději. Občas mi ten popis prostě nesedl a trvalo mi, než jsem dokázala najít nit a vrátit se. Že to bylo chaotické, to nejspíš kvůli samotnému námětu knihy, ale někdy až moc. A ten konec - zdá se mi to, nebo to je teď v každé třetí knížce stejné? Zkrátka jsem tomu nemohla dát plné hodnocení, ani kdybych chtěla.

Tuším, že se jedná o autorčinu prvotinu, a jestli tomu tak je, je to skutečně povedené. Vymyslela to parádně. Poslední dobou jsou ty re-tellingy strašně v módě, až si říkám, že bych se měla podívat po dalším. A když už, vynachválím tu design - ta obálka je prostě nádherná, stejně jako ostatní, a naprosto miluju to barevné písmo uvnitř. Správně, zelené. Už se těším na fialové v dalším dílu.

Co se týče konce, čekala jsem cliffhanger a cokoli tomu podobné. Jak se to blížilo závěru a došlo k určité scéně se Zachem, myslela jsem, že si vyřvu hlas a vypoulím oči, protože to bylo fakt drsný, ale oproti tomu, jak to skončilo, bych asi byla radši i za tohle. Zdá se mi to, nebo jsou ty konce teď na jedno brdo? Autorka si mohla vymyslet něco originálnějšího...
Celkově jsem s Šepotáním opravdu spokojená. Příjemně se to četlo, i přes nějaké ty morbidní scény, kdy jsem radši odložila jídlo, a čtyři hvězdičky jsou podle mě naprostý ideál.

Četli jste? Líbí se vám víc jméno Jeb, nebo Zach? A Zach, nebo Morfeus? :))