Recenze: Hněv bohů | Probuďme Rea

Počet stran: 352
Série: Kronika Cartera Kanea, 2
Překlad: Dana Chodilová
Nakladatelství: Fragment, 2012
Originální název: The Throne of Fire
Hodnocení Goodreads: 4.20 (z 105 952 hodnocení)
Anotace:

Život Cartera Kanea a jeho sestry Sadie se převrátil naruby. Odhalili totiž tajemství své rodiny.

Sourozencům Kaneovým koluje v žilách krev pradávných faraonů. Mimo to zdědili talent starých egyptských mágů. Paráda? Kdepak! Všechna ta zaklínadla, která se teprve učí ovládat, sotva stačí na to, aby se ubránili zákeřným protivníkům, nestvůrám, nebezpečným mágům a rozzlobeným egyptským bohům… Navíc se v kouzelné říši duatu pomalu probírá k životu ten nejhrozivější soupeř: had Apop, který chce nastolit věčnou vládu chaosu. Carter a Sadie musí najít tři části kouzelného svitku, který probudí boha slunce Rea, a objevit, kde se starý bůh vlastně ukrývá. Na záchranu světa zbývá jenom několik dní a čas se už začal odpočítávat… 

Druhý díl trilogie úspěšného amerického spisovatele Ricka Riordana (autora Percyho Jacksona) navazuje na předchozí díl Kronika Cartera Kanea - Rudá pyramida.

Jak jinak, než se po dočtení Percyho vrhnout na dalšího Riordana... tentokrát mě přitáhla dvojka sourozenců Kaneových. Pokud se vám líbila jednička, jsem si jistá, že vás dvojka nezklame.

Carter a Sadie nás rovnou hází do akce. Musí nutně probudit Rea, boha slunce, a to do pěti dnů, jinak Apop povstane a zničí celý svět. Což je pro oslavenkyni třináctých narozenin a patnáctiletého kluka velmi povzbuzující.
První díl, Rudá pyramida, mi doslova učaroval. Bylo to asi poprvé, co mě kniha Riordana tak nadchla. Takže jo, do druhého dílu jsem se pustila s úsměvem na rtech.

„Bebsi?" nechápala jsem.
„Pepsi," vysvětlil Walt. „Četl jsem to na internetu. Arabština nemá p. Místo pepsi říkají besbi."
„Takže si tu dávají bebsi s bizzou?"
„Bravděbodobně."

Carterovi je patnáct a má tak trochu hlavu v oblacích kvůli Zie Rašídové. Zezačátku jsem si vážně myslela, že ho vytáhnu z knihy a pořádně profackuju, ale nějak ho chápu. Je to kluk, kterého nejde nenávidět. Líbí se mi na něm, že má lidské chyby, zvažuje dvě možnosti a ne vždy si vybere tu správnou. Dělá ho to o dost reálnějším.
Jeho sestra Sadie je taky číslo. Tady jsem si ji oblíbila mnohem víc než v předchozím díle. Už nebyla tak povrchní a upřímně se mi její kapitoly líbily o něco víc. Riordan umí psát i z pohledu holek, to se mu musí nechat. Sadiiny poznámky pěkně zaplnily můj bloček vtipných hlášek.
Kromě Bastet je tu ovšem také další důležitý bůh, Bes. Trpasličí bůh, ano. Moc se mi nelíbil, ale nakonec to bez něj nešlo. Když prokouknete tu jeho slupku...
Ono ale pozor, i když nás na to Riordan nijak neupozorní, do příběhu vtrhli i Carterovic učedníci, důležití Walt a Jas, a já osobně si zamilovala Felixe, který na každého posílá armádu tučňáků. Řekněte, kdo by si nezamiloval kluka s tučňáky.

„Ptah."
„To je bůh šlapání na jazyk?"
„Vždycky jsi tak prostořeká?"
„Obyčejně ještě víc."

Děj jede svižně, nebude vás nudit obsáhlými kecy o zbytečnostech. Sadie i Carter umí upoutat a obzvlášť oceňuju to, že to Rick píše jako nahrávku - takže se v textu objevují u jejich narážky na sebe, když to nahrávají. Pěkně to osvěží příběh.

A ano, stále obdivuju autora za to, že se v těch bozích neztratí. A že má chuť vymýšlet tolik narážek těch dvou, někdo by je nejradši praštil :D Kaneovi dokazují skvělý prototyp sourozenců, kdy by jeden druhého nejraději zabil, ale v nebezpečí se stejně chrání vlastním tělem...

Knize tedy nechybí humor, holt je ho tu méně, ale Sadie to poměrně zachraňuje. Mrzí mě, že když tu byly dost vážné věci, tak to neřešili - nejspíš jako pod označením "kniha pro děti", ale víte co. Zkrátka to nebylo tak dobré, neuchvátilo mě to tak jako první díl, ale pořád jsou to Kaneovi. Hněv bohů hodnotím čtyřmi hvězdičkami a myslím, že zaslouženě.

Četli jste? Nebo se stále chystáte na první díl? A co se týče Sadie; Will, nebo Anup? :)