Recenze: Než jsem tě poznala

Počet stran: 408
Série: Než jsem tě poznala, 1
Překlad: Lucie Mikolajková
Nakladatelství: Ikar, 2016
Originální název: Me Before You
Hodnocení Goodreads: 4.27 (z 728 484 hodnocení)
Anotace:

Louisa Clarková je obyčejná dívka žijící mimořádně obyčejným životem. Má ráda svou práci v bistru, svého dlouholetého přítele a svět, který končí s hranicemi malého rodného městečka. Svůj život by za nic nevyměnila. Když však bistro zavřou, Louise měnit musí. Svět Willa Traynora naopak žádné hranice nemá. Je to svět adrenalinu, velkých obchodů i peněz, svět možností bez omezení. Will svůj život miluje. Když ho však nehoda upoutá na kolečkové křeslo, ví, že už ho nebude moci žít jako doposud.

Jen těžko si lze představit více nesourodou dvojici než náladového a depresivní Willa a jeho novou optimistickou a upovídanou ošetřovatelku Louise…

Romantický příběh o dvou lidech, kteří nemají nic společného, dokud jim láska k nohám nepoloží celý svět. S ním však i otázku, jak vysokou cenu je člověk ochoten zaplatit za štěstí toho, koho miluje.

Jsou už mezi knihomoly takové klasiky současné literatury, které by si zkrátka měl přečíst každý. Nebo z toho, jak je všichni čtou, to u ostatních nějak vyplývá. Aspoň já to takhle měla s Jojo Moyes, protože jsem o ní slýchávala snad všude a zůstávala jsem snad jediným člověkem, co od ní nic nečetl. Tak teď jsem tu s Než jsem tě poznala.

„Kristepane," vyprskl můj otec. „Umíte si to představit? Jako by nebyl chudák už dost potrestanej, že skončil na vozíku, ještě přijde naše Lou a bude mu dělat společnost."

Louisa Clark přichází o práci, když zavírají kavárnu. Její rodina ale peníze potřebuje, takže po dlouhém rozhodování přijme práci pečovatelky pětatřicetiletého kvadruplegika. Zatímco ona je optimistka nad věcí, Will je příšerný cynik a morous. Louisa se ovšem jen tak lehce vzdát nehodlá, i když se jí do cesty postaví daleko těžší hranice, než by čekala.
Věděla jsem, co je tématem téhle knihy. I podle reakcí jsem tušila, jak to skončí, a ostatně, jak jinak by takováhle témata měla končit? Jojo Moyes mě ale hned na začátku přesvědčila, že předsudkům se vážně věřit nemá. Tahle autorka to prostě umí.

Nevěřím, že si hlavní hrdinku Louisu nikdo nezamiloval. Tu holku prostě nejde brát vážně, milovala jsem chvíle, kdy se s Willem hádala, a to jsem slýchávala dotazy "Nemá to být náhodou vážná knížka?", když jsem umírala smíchy. V určitých chvílích mi tak moc připomínala mě samotnou, že mě to trochu děsilo.
Oproti tomu mě Will trochu dráždil nervy, ale jen prvních pár stránek. (Možná jen řádků.) Ani tuhle postavu si nejde nezamilovat. Je prostě perfektní dát k sobě dva naprosto opačné charaktery a sledovat jejich hádky. Měla jsem ho ráda celou knihu, ale na konci mě děsně naštval.
Miluju, když autoři umí hrdiny vypsat tak, že je skoro cítíte vedle sebe nebo si je minimálně dokážete představit jako skutečné lidi. Louisina sestra Trina mi pila krev skoro jako moje vlastní a hravě jsem si dokázala představit její rodiče. Konečně rodina, kde se daly s uculováním sledovat příbuzenské vztahy. To bylo vážně roztomilé.
Jediná postava, o které asi nemám moc co říct, je Camilla, Willova matka. Chvílemi jsem myslela, že ji vážně budu mít ráda, zvlášť jak se objevila kapitola z jejího pohledu, ale moje sympatie si postupně odkopávala a zase získávala. Nevím, je taková neslaná nemastná.

„Jestli se bojíš, že mám snad nějaký zákeřný plány, jak tě svedu, vždycky mi můžeš odpojit baterii."

Filmoví Will a Louisa.

Snad ani jednou jsem se nad tou knihou nenudila. A to mluvím zcela vážně. Myslím, že Než jsem tě poznala naprosto probouralo můj čtecí blok, protože jsem konečně zase pocítila tu nutkavou chuť zase číst, sotva jsem tu knihu zavřela. Ať už jde o vtipy, kterých tu je vskutku přehršel, nebo čistě o posouvání děje, má to neskutečný spád. Během chvíle jsem byla na konci a ani nevěděla jak. A potřebovala jsem kapesníky. Hodně.
Tím vás tedy nenápadně nabádám, že pokud jste stále s Jojo Moyes neměli tu čest, Než jsem tě poznala byste vynechat neměli. Film mám v plánu, jakmile si dokoupím kapesníky, a věřím, že s Emiliou Clarke (která má čirou náhodou identické příjmení jako hlavní hrdinka) a Samem Claflinem to bude božská podívaná.
Pár týdnů už vím, že je i pokračování, ale jak jsem četla anotaci, asi si ještě rozmyslím, jestli do toho půjdu. Nechci si kazit dojem z téhle knížky... takže možná jen zůstanu u Než jsem tě poznala.

„No," zkusila jsem to zase, „prej máte auto, který je předělaný pro vozík?"
„A vám dělá starost, že když ho každý den nevyvenčíte, že přestane fungovat?"

Stejně jako v předchozí recenzi, ani tady se neubráním spoilerové diskuzi :D
Ten konec jsem čekala, jo - ale já vám nevím, autorka mě nějak nepřesvědčila, že Will skutečně tolik trpěl, aby se zabil. Chvílemi tam psala, jak na něm Louisa vidí, že ho všechno bolí a tak, ale... vážně nevím. Asi bych chtěla trochu víc popisů, abych uvěřila, že skutečně nebyla jiná možnost.

Četli jste? Viděli film? (A taky jste tak moc shipovali Nathana s Willem? :D)