Recenze: Jiskra v popelu | O nevzdávání a planoucí naději

Počet stran: 450
Série: Jiskra v popelu, 1
Překlad: Petra Johana Poncarová
Nakladatelství: Host, 2016
Originální název: An Ember in the Ashes
Hodnocení Goodreads: 4.32 (z 57 318 hodnocení)
Anotace:

Své tělo a krev zaslibte Impériu. Srdce si však ponechejte.

Sirotek bojující za svou rodinu. Voják bojující za svobodu. Jiskra v popelu je epická fantasy odehrávající se v brutálním světě podobném Římské říši.

Laia je dívka z lidu Učenců, který žije pod tvrdou nadvládou Válečnického impéria. Když je její bratr zatčen za velezradu, nabídnou jí učenečtí povstalci bojující proti Impériu dohodu: pokud se nechá prodat jako otrokyně na imperiální vojenskou akademii a bude pro ně špehovat, zachrání jejího bratra před popravou.

Elias, nejlepší voják na akademii, je znechucený pronásledováním a zabíjením Učenců a rozhodne se dezertovat. Než však stačí utéct, dostane příkaz zúčastnit se Zkoušek, nemilosrdné soutěže, z níž má vzejít nový válečnický císař. Prohrát znamená okamžitou smrt, zvítězit znamená ztratit vlastní duši.

Když se Laiiny a Eliasovy cesty na akademii zkříží, oba zjistí, že jejich osudy jsou propojené víc, než by si vůbec dokázali představit, a že jejich rozhodnutí může změnit budoucnost celého Impéria. 

O knižním battlu od nakladatelství Host jste už určitě slyšeli. Rozhoduje se mezi Jiskrou v popelu a Ódinovým dítětem. Mě na první pohled zaujala spíše Jiskra a pro tu jsem taky hlasovala. A když jsem ji viděla v knihovně, rozhodla jsem se si svou volbu ověřit.

Plamínci. Jsem zase pocitově vycucaná.

Autorka nás přivádí do dalšího nového fantasy světa. Impérium, jméno jeho. Mezi chudými Učenci žije Laia, pomáhá dědečkovi s léčením a zkrátka se drží stranou. V akademii na Šerosrázu, tom nejprestižnějším místě v Seřře, bude promovat Elias. A s tím, že je Maskou, vůbec není spokojený. A nic nenaznačuje, že se jejich cesty mohou zkřížit.

Ještě než jsem se do knihy pustila, přečetla jsem si různá hodnocení na Goodreads. Což většinou nedělám, přiznávám se. Všude se psalo o drastickém konci, překvapivých zvratech a tak. Takže jo, byla jsem navnaděná a vystrašená, do čeho vlastně lezu. Prvními pár stránkami jsem se prokousávala a odhalovala, co všechno mě čeká.

„Na světě jsou dva druhy viny. Jeden tě táhne ke dnu tak dlouho, že už nejsi k ničemu, a druhý tvou duši pohání k nějakému cíli. Jeden z nich je břemeno a ten druhý ti udává směr."

Hlavní hrdinové tu jsou dva a střídají se pohledy. Jako první se seznámíme s Laiou. Její život vůbec není jednoduchý a jsem si jistá, že s ní budete soucítit. Nepřemýšlí. Nebo někdy až moc. Je ustrašená, malý srab, všeho se zalekne a nechce do ničeho jít. Nebýt bratra Darina, neudělala by vůbec nic. A to je na ní myslím nejlidštější. Že prostě není dokonalou hrdinkou, ale musí si vším projít, aby se jí stala. Že má prostě lidský strach.

Druhým protagonistou, do jehož hlavy se dostaneme, je Elias Veturius. Končí studium, ale nesouhlasí s tím být Maska. A budu svá slova opakovat; ze všech těch Masek je nejlidštější, ale i tak ho chce občas proplesknout. Ať mu nekřivdím - byla jsem za něj ráda. Za to, že zrovna on je hlavním hrdinou a ne třeba Helena. Kdoví, možná jsem si s ním "rozuměla" víc než s Laiou.

Je tu samozřejmě plno dalších postav, které ovlivňují děj. I když jsou postaveny do vedlejších rolí, jsou tak důležitou figurkou, že bez nich by se příběh těžko odvíjel dál. Ať už z Eliasovy strany Helena nebo velitelka, tak z Laiiny Keenan a Izzi. Mimochodem, víte, jak těžce se tady shipuje? V jednu chvíli chcete Eliase a Helenu, pak Eliase a Laiu, potom Laiu a Keenana a v neposlední řadě taky Eliase a Keenana. Člověk aby se z toho zbláznil.

Na zadní straně přebalu knihu přirovnávají k velikánům - Hunger Games, Harry Potter, Hra o Trůny. A troufám si říct, že zcela férově. Nemůžu soudit, protože jsem gotko ještě nečetla, ale zrůdnosti tu bylo ažaž, že si říkám, zda do toho vůbec jít. Aspiranti skládají čtyři zkoušky, každá je horší, a u třetí mi tekly slzy, chtělo se mi křičet a Eliasovo zoufalství přešlo i na mě. Až tak mi ty jeho myšlenky vlezly do hlavy, autorka to umí zatraceně dobře vypsat. Marně jsem se snažila si to nepředstavovat, jak by k tomu mohlo dojít, kdybychom odpustili augury. Protože zas tak velké fantasy to není, a o to to je možná děsivější.

Babička vždycky říkala: Kde je život, tam je naděje.

Ta kniha je skutečně reálná. Autorka všechny postavy vystihla s přesným charakterem, nikoho byste nezaměnili, chovali se lidsky - pokud nepočítám tu velitelku, do které se asi převtělila Umbridgeová. Měli svoje fobie, city, zažívali emoce, i když si to nechtěli připustit, a některé scény odlehčovali humorem. A co víc, nejde o prapodivné náhody. Co se prostě nedá zdařit, to se skutečně pokazí.
Zezačátku se mi kniha četla hrozně špatně, šlo to těžce, jak jsem se tím musela prokousávat, ale jakmile došlo na zkoušky, moje oči létaly po stránkách a pomalu jsem se bála otočit na další stranu. Jsem ráda za ten konec, ale to, co tomu předcházelo, tomu fakt nefandím. Jak říkám, někomu se zase podařilo ze mě dostat pláč i smích.


To jsem se zas rozepsala. Posledních 150 stran prostě nešlo odejít a dočetla jsem to ještě dneska ráno, takže pocity jsou zcela nové. Jestli si nejste jistí, pro co v battlu hlasovat, Jiskra v popelu je naprosto jasná. Aspoň podle mě.

A moc často se mi to nestává, ale k téhle knize mě hned napadla písnička. Break od Three Days Grace, která podle mě vystihuje pocity obou hrdinů, Laii i Eliase.

Neváhám nad hodnocením. Pět hvězdiček. Doufám, že pokračování vyjde brzy. A na film jsem natěšená jak malé dítě.
Pro koho jste v battlu hlasovali? A jak určité zkoušky zapůsobily na vás? :)